…nebudete-li jako děti… Mt 18,3
V jedné psychologické knize má kapitola název: „Je dítě člověk?“ [1]. Často jsem ji při práci na tomto projektu používal, protože vytržena z kontextu je velmi provokativní a vede nás posléze k dalším otázkám, mimo jiné: Co je člověk? Co je život? (Jaký má smysl?) Co pro mne znamená Ježíš?
Těmi otázkami se zabýváme zhruba od tří let až do chvíle, kdy nás naposledy navštíví Anděl (smrti), aby nás převedl „na druhý břeh“. Někdy se pokoušíme najít odpověď, jindy se před samými otázkami skrýváme (protože myšlení bolí).
Je dobře, že je škola, kde žáci mají prostor, aby svobodně, dobrovolně, pravdivě a upřímně vyjádřili svůj názor na uvedená zauzlení. Nejde o slohová cvičení, to je jeden z dalších stupňů, ale o to využít osmi minut ke svobodě projevu. Názory jsou různé: naivní, provokativní, moudré, veselé, mělké, zneklidňující, kultivované, vulgární[2] …
A záleží na každém z nás jak s texty naložíme…
Možné se zamyslíme nad příběhem jednoho dvanáctiletého chlapce, který dával otázky a všichni se divili jeho dopovědím…
Editorská poznámka:
Bylo osloveno šestnáct tříd. Obvykle byla z čtyř témat vybrána dvě (ve čtyřech třídách si žáci sami vybírali z nabídnutých čtyř témat sami). Odpovědi byly anonymní, s minimálními úpravami byly přepsány. Vypouštěl jsem text, který se opakoval a je nahrazen /…/. Ponechán je hovorový jazyk i gramatické chyby. Takový text je psán proloženě. Myšlenky, které mi přišly něčím inspirující jsem zvýraznil (výběr je ryze subjektivní).
Jména a osobní informace jsou vynechány /…/ nebo změněny, aby nebylo možné poznat autora.
Texty jsou uspořádány v blocích – tématech, takže u většiny je průřez názorů od žáků desítiletých po patnáctileté.
Rád bych poděkoval všem zúčastněným dětem, paní ředitelce, sestře Věře a pedagogům, kteří mi pomáhali.
Bratr Šimon
Na této adrese je rozhlasová verze:
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2223481&drm=1
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.